Rozhovory s aktéry MS 2014

Pavel Bartůněk, TS R+P Brno
Pavle, R+P vychází jako neúspěšnější česká stepařská škola letos v Riese - jak ty hodnotíš vaší letošní účast a její výsledky?
 
Je to zúročení celoroční práce všech stepařů a pedagogů a potvrzení toho, že prvenství na MČR v Brně byly zasloužené.Mnohá pochvalná ocenění našich stepařů zde v Riese od ostatních z celého světa, to jenom potvrzují.Tobiáše kontaktovali organizátoři stepařské show TAP UNITED v USA s možností vystoupení. Jedná se o jednu z největších stepařských show, na které vystoupí nejlepší stepaři z více než 10 zemí celého světa. V minulosti zde bylo možné vidět Alexandra Ostanina, Daniela Boraka, další mistry světa a národní týmy stepařských velmocí.  A jsem také velmi potěšen za nás za všechny, že nám přicházejí upřímně pogratulovat i stepaři z ostatních českých týmů.

 

Jak podle tebe jsou - nejsou češi úspěšní v konkurenci se světem na MS v Riese? Odvážíme si zpětnou vazbu, mimo medailí?

Češi patří k nejlepším  a důkazem toho je také počet medailí, které v Riese vybojovaly. Porážíme národní týmy stepových gigantů jako jsou Kanada a USA. To mluví za vše.

Jaký je podle tebe trend v dnešním soutěžním stepu?

Nedá se mluvit o trendech. Technika je u všech stepařů na stejné úrovni. Jde spíše o nápaditost, 100% provedení, maximální výraz, soustředění a v neposlední řadě i kostým.

 

Monika Bačkovská, TS ANDREA Praha
Moniko, Už několik let získáváte cenné kovy z MS - s jakými pocity odjíždíte letos ze soutěže?
 
Letošní Mistrovství světa v Riese bylo opět úžasné. Jako vždy zde vládne přátelská atmosféra, organizace soutěže je perfektní. Vše šlape, tak jak má. Naše děti se vždy do Riesy moc těší a užívají si to. Co se týče letošního umístění, máme 3 medaile, jednu stříbrnou a 2 bronzové a nespočet 4tých míst (5x čtvrté místo), což je trošku smůla, ale i tak jsme velmi spokojení.
 
Jste mezi nejúspěšnějšími českými tanečními školami - které úspěchy vás letos nejvíce potěšili?
 
Každý úspěch nás vždy potěší. Nejvíce asi formační úspěchy, protože z těch se radují všichni.
 
Jak hodnotíte letošní MS z hlediska trendů, úrovně a také českých výsledků celkem?
 
Česká repulika patří dlouhodobě mezi nejlepší státy z hlediska celkové  ho umístění, tuším, že loni jsme byli také na 2. místě a předloni dokonce 1. Co se týče úrovně, tak ta se neustále  zvedá až je to neuvěřitelné. Trendy si myslím, že zůstávají plus mínus už několik let stejné. Určitě se čím dál více i tancuje jazz a moderna a je to vidět. Stává se tedy nezbytnou součástí stepařských vystoupení a to je jedině dobře :-)
 
 
Martina Konečná, TS NO FEET Brno
NO FEET již 4 roky vítězí v kategorii small groups adults II. na MS ve stepu - to zní už jako fenomén - jak to děláte?
 
Je to nejen zásluhou choreografky Adély Peškové, která Ťukačům šije choreografie tzv. na míru, ale taky nadšením a snahou samotných stepařů. Jak sami říkají, baví je to a dělají to rádi. Hlavní je, že si po každém tréninku jdou sednout na skleničku a je to pro ně příjemně strávený čas.
 
Říkají si Tukači, kdo vlastně jsou lidé z této skupiny? Jaký váš studiový výsledek je pro tebe letos velkým příjemným překvapením?
 
Je to prostě a jednoduše parta přátel, kteří netráví čas pouze posedáváním po kavárnách, ale stepem. Někteří se ke stepu dostali skrz svoje děti, ale někteří i úplnou náhodou. Nejvíce mě letos potěšilo, že jsme se i přes velkou konkurenci téměř se všemi čísly probojovali do semifinále. To je pro nás velký úspěch a potom samozřejmě finálová účast juniora Dominika Brychty.
 
Jak hodnotíš letošní MS z hlediska trendů, úrovně a také českých výsledků celkem?
 
Letošní MS bylo opět na vysoké úrovni, už to není tak, že jsou silnější a slabší čísla. Všichni jsou velice vyrovnaní a o umístění rozhodují pouze detaily. Trendově jsem velice ocenila, že stepaři čím dál více používají velice vkusnou hudbu, např. akustické covery známých skladeb nebo a capella hudbu, takže krásně vyniká zvuk stepu. No a Češi se opět ukázali ve skvělém světle, zařadili se mezi nejúspěšnější země a potvrdili, že český step je na tom v celosvětovém měřítku velmi dobře.
 
 
Tobiáš Košir, TS R+P Brno
Tobiáši, letos jsi mistr světa v juniorech, v minulosti jsi vyhrál 2 x děti - jak moc si ceníš letošního titulu? Bylo toto vítězství hodně těžké?
 
Letošní titul je pro mě úplně nejcennější. Když jsem vyhrál v dětské kategorii, chodil jsem se dívat na juniory a hrozně si přál jednou stepovat jako oni. Takže v dětech byl pro mě titul nádherným překvapením a v juniorech splněným snem. Letos to bylo velmi těžké, protože ani mí soupeři ten rok nezaháleli, a pociťoval jsem asi i větší zodpovědnost.
 
Kdo z tvých konkurentů tě letos nejvíc zaujal? měl jsi šanci se podívat na ostatní?
 
Všechny konkurenty jsem viděl a měl jsem k nim respekt. Nejvíc ale oceňuju to, že jsme byli ve finále tři za Českou republiku, což byl skvělý pocit. Byl jsem opravdu pyšný na český step.
 
Pro Ábíčko jsi řekl, že by jsi si byl rád, kdyby jsi byl pro někoho stepařským vzorem, máš své stepařské vzory? kdo je tvým vzorem a stepařskou inspirací?
 
Odjakživa byl mým největším vzorem Daniel Borak. Moc se mi líbí i jeho choreografie a vážím si ho nejen jako stepaře. V poslední době je pro mě velkou inspirací i Alexandr Ostanin.
 

 

Zdeněk Pilecký, ZIG-ZAG, porotce MS 2014
V prvé řadě musím říct, že Riesa pro mne byla novou zkušeností, velmi odlišnou od domácích soutěží. Byla pestrá. Byly k vidění nejen různé styly, ale také techniky, dokonce různé přístupy. To samé se nacházelo na druhé straně barikády, tedy za porotcovskými stolky.
 
Jak hodnotíš úroveň stepařů na letošním MS v Riese?
 
Byly k vidění úžasné výkony a ne vždy jsem hodnotil vítěze jako nejlepšího. Tedy tím myslím, že bylo opravdu z čeho vybírat.
 
Věčné téma subjektivity porotování - je to pro tebe jako jednoho ze sedmi porotců těžké porotovat MS?
 
Mám poměrně jasný systém preferencí, tedy kritérií, která jsou pro mne při hodnocení důležitá. Jako porotce tedy hodnotím subjektivně a myslím si, že je to tak úplně v pořádku. Mým hlavním vzkazem všem soutěžícím je – nečekejte od poroty objektivní hodnocení. Není to možné. Každý porotce je subjektem s vlastními, často vyhraněnými preferencemi a názory. Úkolem pořadatele je sestavit porotu nejen odbornou, ale také pokud možno pestrou. Druhým vzkazem soutěžícím je – nejezděte soutěžit, jestliže máte potíž přijmout rozhodnutí poroty, se kterým nesouhlasíte. To se týká jen umístění od 1. místa dolů, samozřejmě. Můžete jezdit na přehlídky a festivaly.
 
Jak vidíš trendy - styl, technika, muzika apod. - projevuje se něco globálně napříč kategoriemi a státy?
 
Žijeme v eklektické době, tedy moderní není jen street, ale také všechna retra (30cátá, 40cátá, 60sátá, 80desátá léta) a také všechny možné styly – step ve spojení s baletem, moderním tancem, jazzem, funky, hip hopem. Dokonce s country, španělskými rytmy a orientální hudbou! To už mi přijde trochu od věci, jsem totiž „old fasihon“, česky asi staromilec. Na country muziku čekám clogging, na španělskou flamenco a na orient belly dance. Ale v podstatě s tím nemám problém.
 
 
Kdo tě opravdu zaujal ze všech čísel, které jsi porotoval či viděl?
 
Italské duo dospělých – dva kluci celí v bílém se zlatými doplňky. Tančili na jemný elektroswing a byli stylově, muzikálně a výrazově perfektní. Skončili druzí. Hrozně mě bavily Kanaďanky. Jejich step nebyl technicky oslnivý, ale všechny jejich holky, od nejmenších do největších měly šmrnc, že jsem zapomínal, proč tam sedím.
 
Poznámky k systému hodnocení:
Rád bych našim stepařům připomněl, jak porota vlastně pracuje, nebo lépe, jak by pracovat měla. Na soutěži ve stepu se hodnotí step. Často mimochodem zaznívá názor, že v současném tří dimenzionálním hodnocení by měla mít technika „větší váhu“. Dnes se totiž hodnotí v rozmezí 1-10 bodů tři dimenze – technika (technique), choreografie (composition) a umělecký dojem (image). Je jasné, že součástí „dojmu“ není jen taneční výraz odpovídající charakteru a námětu, energetická úroveň vystoupení, ale také kostým. Ten může být nákladný až oslnivý, nebo také jednoduchý až chudý, samozřejmě nejčastěji v závislosti na materiálním zázemí příslušného klubu, nebo samotných tanečníků. Vhodný kostým je jistě důležitou součástí umělecké produkce, má však jeho nákladnost v hodnocení celku mít stejnou váhu jako stepařská technika účinkujících nebo kreativita choreografie? Tady záleží na osobě porotce, který dává jednotlivým složkám hodnocení svůj „subjektivní“ význam. A jsme zase u toho. Pro hodnocení soutěže je důležitější výběr dobré poroty, než její svazování restrikcemi jak a co hodnotit.
 
Například použije-li choreograf ve stepařském výstupu skoky a točení (většinou si půjčuje z baletu, moderny a jazzu), špagáty a rozštěpy (dané jednak osobními dispozicemi, ale také tvrdou prací na pohybovém rozsahu) nebo přemety, salta a zvedané figury (akrobacie), pak by je při správném provedení porotce neměl hodnotit. Naopak při chybném provedení, by měl porotce výkon stepaře penalizovat (informace pochází ze školení poroty před soutěží). Většina porotců ale naopak prolnutí více tanečních technik vítá a step je pouze jednou z tanečních technik. Tanečník je totiž komplexní jednotka. A popravdě řečeno i úroveň jeho stepařské techniky se nejčastěji odvíjí od jeho další technické vybavenosti – balet, moderna, jazz, hip hop, street a nakonec i ta akrobacie. Občas je slyšet hlas, ať používači dalších technik jdou se stepem soutěžit do kategorie show dance, tam můžou dělat, co chtějí. Co bychom ale bez prolnutí technik hodnotily v dimezi „choreografie“? Jestli stepaři stojí v řadě? A co když je to sólo? Co bychom hodnotili v dimezi „image“? Jestli se všichni usmívají a jaký mají kostým?
 
Poslední připomínka k systému hodnocení – mně osobně a myslím většině našich porotců, chybí v současných třech dimenzích dimenze „muzikality“. Co když někdo vypadne nebo plave v rytmu? Co když step nekoresponduje s hudební předlohou hudebně nebo dokonce stylově? Co když stepař hudbu necítí? V umění jde především o cítění. Mám penalizovat techniku, choreografii, nebo umělecký dojem? Systém IDO hodnocení musí být ale jednoduchý, tedy jednoduše platit pro všechny taneční kategorie. Jenže v kategorii step se potkává složka hudební (sluchový vjem) se složkou pohybovou (vizuální vjem). Hodnocení podle jednoduchých pravidel se tak stává poměrně složitým.
 
A teď slovo k těm, které zajímají jejich vlastní problémy. Jak být na soutěži ohodnocen co nejvyšší známkou? Já jako porotce křížkuji
  • ty, co je vystoupení zjevně baví a nevypadají, že jim při něm jde o život
  • co jdou po smyslu muziky, tedy nemají hudební předlohu jen místo metronomu
  • co jdou po smyslu choreografie, případně příběhu
  • co jednotlivé údery artikulují, tedy nesypou jen bezhlavě pod sebe, a používají dynamiku – crescendo a decrescendo (zesilování a zeslabování) úderů
  • co jsou při věci – v kontaktu mezi sebou a s diváky
  • tančí celým tělem a vědí, co s rukama (a nestrkají si bezradně ruce za zadek) – tedy vlastně používají tanečně pohybové techniky 
  • točí, skáčou, kloužou se, ukazují tahané špagáty, rapují a tak dále (protože i když jako porotce nemám tyhle věci hodnotit, těžko to můžu dělat jinak)
V kategorii junioři solo muži zaznamenala Česká republika úžasné výsledky. Rád bych ještě jednou pogratuloval nejen všem na stupních vítězů, ale také všem kdo se pro bojovali až do finále, semifinále či čtvrtfinále a vůbec do letošního mistrovství v jakékoli kategorii. 

 

Diskusní téma: Rozhovory s aktéry MS 2014

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek