Zdravím všechny stepaře,
po každém mistrovství je vždy plno emocí, protože, jak už říkala úvodem Andrea Myslivečková, spokojení jsou vždy jen ti první. Myslím si, že ani není třeba řešit hodnocení poroty, protože to bude vždy subjektivní a v případě jiného složení, budou i jiné výsledky - je to prostě hra. Co by se ale řešit mělo, je směr, kterým se tato disciplína ubírá. Již dlouho se řeší, jestli se dát směrem ke sportu nebo k umění. Od toho se totiž vše odvíjí. Směrem ke sportu se ubírá svět, takže budeme-li chtít uspět na mezinárodních soutěžích, musíme se přizpůsobit (rychlé a výrazné údery, přesnost prostorového řešení choreografie, nápadné kostýmy). Také je to o penězích - sponzoři chtěji vidět výsledky, protože jen ty se dají opět "prodat".
Chápu, že když někdo vlastní taneční školu nebo studio, musí se podle toho zařídit.
Dělat dnes umění je tak trochu přepych, protože shánět finanční prostředky formou grantů je dost složité a nejisté. Přesto bych step ráda opět viděla právě tam. Měla jsem možnost projít celým novodobým vývojem stepu u nás a chybí mi ta dřívější radost z tance a ze vzájemného setkání. Už se tanečníci ani nezdraví, neusmějí se na sebe - je to jen hon za medailemi. Možná, že jsem už stará a sentimentální, ale je mi z toho smutno.
V našem souboru jsme si priority vyřešili po svém, máme blíž k tanci a chceme tancovat - pro sebe a pro diváky.Vrátili jsme se zpět ke scénickému tanci a pohybovému divadlu a step máme jako zpestření a obohacení pohybových a rytmických dovedností. Pokud to někdy vyjde i na nějaké ocenění nebo medaili, je to bonus navíc, ale není to určující. Tak to chápou i děti a rodiče a jsme jim za to vděčni.
Krásné prázdniny plné tance a pohody přeje
Jana Vondálová, vedoucí TS Puls Opava

Vážený pane Bartůňku a milí stepaři z celé republiky.

Ráda bych se vyjádřila k příspěvku pana Bartůňka, který pravděpodobně reprezentuje názor taneční školy R+P Brno.

Ano, již počtvrté (ne, jak zmiňuje pan Bartůněk potřetí) jsme pořádali MČR ve stepu v Praze. Za sebe jako z jednoho z hlavních organizátorů (CDO a CMSS a TS Andrea) této akce bych nejprve ráda řekla, že je to úkol velmi nelehký. Zařídit v dnešní době hladký průběh soutěže, vytvořit podmínky pro soutěž jako takovou, je práce nejméně na půl roku a zdůrazňuji, že vždy bylo vyhlášeno výběrové řízení na tuto soutěž a nikdo jiný než TS Andrea se za poslední 4 roky do tohoto řízení nepřihlásil. Proto jsme se této akce zhostili a myslím si, že jsme vytvořili minimálně přijatelné prostředí pro celou naší stepařskou obec. Již druhým rokem jsme zařídili mezinárodní porotu, kde 3 až 4 ze 7mi porotců mají mezinárodní taneční licenci IDO a ostatní z porotců jsou výborní stepaři a tanečníci, kteří tomuto oboru rozumí. Proto jakákoli nemístná poznámka o nekorektnosti poroty tímto vysvětlením, musí být v tuto chvíli nepodstatná. Nebo si snad myslíte, že tito porotci, kteří pravidelně jezdí na národní i mezinárodní soutěže jsou nekorektní????

Ale vraťme se k mému osobnímu názoru na celou soutěž a jejím výsledkům. V první řadě bych ráda pogratulovala všem účastníkům soutěže a obzvlášť těm 26 mistrům republiky a dalším, kteří se umístili na postupovém místě do Riesy MS 2013, mezi než patří i čtvrtá místa, díky výborným stepařům z celé ČR jako například Tobiáš Košir z R+P Brno, který již poněkolikáté bude obhajovat své prvenství na MS v Riese 2013, nebo Kačku Fialovou z Czech Dance Benefit society, která se svou technikou a osobitým stylem se zapisuje do dějin českého stepu, dále HVK II. Malou skupinu No Feet, která letos pojede obhajovat již po 3. titul mistrů světa a samozřejmě musím zmínit i naše studio TS Andrea, které od roku 2006 nepřetržitě vozí titul největší v různých kategoriích (2006 – Dominik Budlovský, 2007 – 2011 dětské a juniorské formace a malá skupina, 2012 dětské trio) a takto bych mohla pokračovat dál a dál… Všem těmto stepařům děkuji a gratuluji, k tomu že obrovským způsobem zvedají úroveň českého stepu a hlavně ho úžasně reprezentují na mezinárodní úrovni.

A výsledky MČR???? Jak si někdo z Vás může myslet, že to bylo pouze o nás??? Já, jako jeden z hlavních choreografů TS Andrea, spolu se svým výborným kolegou a choreografem Tomášem Slavíčkem a za podpory Dominiky Kolmanové, Báry Vajnarové, Lucie Bačkovské a Dominika Budlovského, jsme vezli na MČR 37 choreografií a z toho jsme získali úžasných 14 zlatých, 3 stříbrné a 4 bronzové medaile a kde je našich 16 choreografií, které nepostoupily na MS (chtěl je snad někdo zlikvidovat předem????) ptám se???? Ne to opravdu nechtěl….. Ptám se dále, jak úžasná choreografie dueta HVK I. Figetty feet Hradec Králové, která skončila na 4tém místě i když měla ve známkách od poroty tři jedničky…??? A navíc sklidila divácky jeden z největších potlesků a stala se tak „nejúspěšnější diváckou choreografií“ Takové je prostě hodnocení 7 odborných porotců a my s tím „nic neuděláme“. Jak mohli dvojnásobní mistři světa z No Feet skončit letos druzí???? Jak mohla loňská mistryně světa v dětské kategorii skončit letos až čtvrtá??? Jak to, že malá juniorská skupina děvčat, která již pět let reprezentuje ČR na MS v nejlepší desítce stepařů skončila letos až čtvrtá na MČR???? A takto se mohou ptát až do nekonečna všechny kluby v republice a říkat si to není fair play….????

Na závěr svého příspěvku bych ráda zdůraznila, že je krásné být vítězem a nikdy není spokojený nikdo jiný, než vítěz... Ale já hájím i teorii celého našeho studia, že je přeci i nekrásnější, pokud to stepaře baví a chtějí u tohoto krásného tance zůstat i nadále, i když jsou první nebo desátí v kategorii... Že celý rok chodí na trénink, protože je to baví a mají zde spousty přátel atd. A já jako jejich trenér jim umím pogratulovat i vysvětlit proč jsou např. 5tí…

Přeji Vám všem krásnou přípravu na všechny další budoucí vystoupení či soutěže a těším se na další nové a inovativní choreografie v ČR.

S pozdravem
Monika Bačkovská

Vláda jedné strany, aneb co se stalo, nestalo.
Letošní MČR ve stepu, které se konalo po třetí v Praze a bylo vedeno v duchu jeden proti všem. Po předkolech nastal skutečný koncert pořadatele. První místa sbírali jako na běžícím pásu. K tomu jim sekundovala loajální porota a člověk se nestačil divit. Zjistil jsem, že mám věštecké schopnosti, neboť jsem vždy uhodl vítěze v každé následující kategorii. Přesto musím konstatovat, že nějaké drobty nechali i ostatním stepujícím. Co bude dál? Může to ovlivnit step v ČR? Musíme všichni stepovat jako oni, abychom uspěli? Znají a rozlišují porotci jiné stepařské styly a techniky a dokáží tuto jinakost ocenit?
Nemohu do nekonečna vysvětlovat stepařům, o což jsem se vždy snažil, že rozhodnutí poroty je vždy spravedlivé, když je před jejich zraky demonstrována síla a jistota jedním z pořadatelů, který pobíhá při vyhlašování po celé ploše jako v rauši a vysílá spokojené pohledy k moderátorce. Všechno klape jako na drátku, vše je ošetřeno a zrežírováno. Nic není ponecháno náhodě.
Spokojenost se ozývá i z rodičovského tábora věčných vítězů. Zlato, zase zlato. Už je to trapné a nuda, přidá jiný. Některá první místa si nezasloužili, slyším z druhého tábora, je to předem domluvené, přidá druhý. Ano, trapnost situace si nepřipouštěla ani porota, která pozorovala euforii vítězů při nekonečném dekorování každého jednotlivce produkce. Jaká slast. Nikdo neprotestoval, všichni zůstali jako opaření. Co také naděláte. Odříznout cestu na MS do Německa některým soupeřům, je jasným cílem. Pro jistotu jim povolíme 5.místo, ať nemají sebemenší naději na postup.
Jistě se shodneme na tom, že je něco špatného ve státě českém, stepovém. Nemělo by se odjíždět z této, ale vlastně z každé soutěže s pocitem křivdy a bezmoci.
Věřím, že tento fejeton bude inspirativní, že otevře široký dialog souhlasu i nesouhlasu a že odmítneme myšlenku být první za každou cenu a vrátíme se opět ke sportovnímu fair play. Přiznat to, že na letošní stepařské soutěži nebylo něco v pořádku není prohra, ale vítězství. Čestné porážky totiž nebolí. Prospěje to nám všem.

Chtěl bych taky trochu přispět svým pohledem na mistrovství, ikdyž trochu z jiného soudku. Podle mně se soutěžní step jako takový mění z tance či hudebního nástroje na sport. Výsadou nejlepších není rytmická a tanční nápaditost, ale rychlost a komplikovanost stepařských úderů. Osobně jsem na MČR vydržel jen dobu nezbytně nutnou, protože velká část vystoupení se od sebe lišila jenom v hudbě, kostýmech a jinak to bylo bušení, bušení a zase jenom bušení. Určitě jsem tam objevil i světlé výjimky, ale ty, podle reakce pana Bartůňka, asi u poroty neuspěly. Každopádně nepropadám beznadějí, třeba se trend zase někdy obrátí a i na stepařských soutěžích bude co poslouchat a na co koukat.

Výsledky MČR Tap dance můžete najít na stránkách CDO https://www.czechdance.org/ v rubrice
/ Soutěže / Akce - B2 BALANCE TOUR 2013 - MČR TAP DANCE - výsledková listinatisk

Brožová